Začala jsem hodně cestovat,
ne kvůli sobě, ale kvůli mým dětem.
Cestuju buď s dcerou nebo se synem.
Nějak jsem se totiž smířila s tím,
že jsme překročili bod zvratu.
A chci dceři ukázat svět, ještě než
přijde “rozvrat”, aby si pamatovala,
jaké to dřív bylo.
Synovi zase plním přání.
Sama bych cestovat ani nemusela,
ty cesty mi přináší jedno, čím více cestuju,
tím více vnímám, jak je ten náš domov, Země, malý, jak je to v podstatě taková dědina ve vesmíru.
Vidím, jak bychom si tady mohli hezky v pohodě žít, a my místo toho věříme, že je možno neomezeně hromadit na tomhle omezeném zdroji, což ve výsledku vede k třenicím a ničení toho našeho vesmírem putujícího domova.