Dnes výlet do vesnice Volander,
a trajektem do vesnice Marker
(jedna vesnice byla katolická, druhá protestantská)
Dnes klid oproti včerejší sobotní noci,
kdy jsme se Sibylou Kačku protáhly
Amsterdamem, až do druhého dne.
Ale o tom jindy.
Dochází mi, že musím s Kačkou (a samozřejmě i se Šimonem hodně cestovat,
protože zkrátka musí vidět Amsterdam, dokud je pořád liberálním a klidným Amsterdamem, kde si lidi slaví Pride, i když jsou hetero, kde si symbolicky nosí duhu někde jako doplněk i rodinky, a kde vlají i vlajky Palestiny, nikoho neohrožuje x-pohlaví, kde jsou různé barvy pleti, kde dostanete magické lanýže jako terapii, jointa si můžete jen tak kouřit- já nekouřím, ale jsem šťastna za tu možnost, kde prostě je respekt, ohleduplnost a hlavně zdravý rozum se – a já vím, že dlouho už takto tento západ nevydrží. Tenhle západ, na který jsem si myslela, že míříme, že ho budeme všichni postupně v toleranci, sociální ohleduplnosti zlepšovat, aby nám všem bylo lépe. No prdlajs, my ho koníme a za čas možná i ten Amsterdam potopíme zpět do bažiny, ze které před 750 let vzešel)
Dívám se dívám na tu krásnou holku, která je mou dcerou, a je mi smutno,
smutno z toho, že pro mladé končí svět, jak ho známe
Děti a lidi vůbec v Gaze, co vím, stále umírají, svět kašle na lidská práva ,,,,
Vidím ty hrůzy, co se valí.
Ale zatím, mezitím, musím těm mým potomkům ukázat to nejlepší z tohoto světa.
Aby věděli, pamatovali si.