Dostal se mi do rukou skvost, kterému dávám 100% a dávámho do trojice těch nejlepších knih pro mě.
Kniha je analogií očistce po smrti nebo chcete-li posmrtného barda.
Nečekejte ale žádné pentle a jakési putování duší, ne, a ne, a vůbec ne.
V léčebně pro VITAHOLIKY, to jsme my, co jsme si vytvořili závislost na něčem tak nesmyslném, co nemá nikdy dobrý konec, a sice životu, (léčebna = alegoricky očistec), tak zde se ocitneme my všichni, co i po smrti pořád nejsme ztotožněni s konečným vyvanutím, prostě nejsme schopni v.srat se už konečně na sebe, a jako každý feťák, tak v tom očistci prahneme po droze, a sice opětovně si dát život.
Není z toho úniku, recidiva je zde obrovská, léčebnu řídí přednosta se sociální pracovnicí a hlavní hrdina, marketér Malodot se zde ocitá po svém úmrtí během srážky jeho auta s jelenem.
Léčebna je nekonečná a setkává se zde třeba se špatně se léčící, neustále na životě lpící alžírskou spisovatelkou, co umřela 1967, s íránským pedofilem, co byl nedávno oběšen, stále ale recidivujícím, s důchodci, s hladovějícími, co na hlad umřeli, zkrátka pelmel neživých lidí, co stále ještě nejsou vyléčení, páč lpí na životě.
Léčba v léčebně je dlouhá, recidivy častější než vyléčení, přesto čas od času se zde někdo vyléčí a vyvane.
Zajímalo by vás, jaké léčebné techniky využívá pro odstranění závislosti Vitaholiků, těchto obzvláště těžkých feťáků, přednosta?
Pobaví, poučí, uleví, četba této knihy je sama o sobě léčbou mé zbytkové závislosti na životě, neb jsem taky pořád ještě feťák života….
Neskutečná hloubka této knihy, vadu má pouze jednu, je hrozně tenká.
Dimitri Verhulst
Vaše Zdena