Během 9 dnů jsem na své dovolené kromě skvostné knihy Dimitri Verhulsta, přečetla ještě tyto knihy, které byly výborné a stojí za zmínku, zaznamenání:
Poslední dívka / autor: Nádija Murádová
Jedná se o autobiografii mladé ženy, která přežila genocidu Jezídů Islámským státem (ISIS). Jezídské vesnice končily lehce podobně jako Lidice: děti, u kterých nebylo pubické ochlupení na převýchovu ISIS (chlapci do bojových jednotek, děvčata do ´přípravky ´ na dráhu sabají – sex.otrokyň), muži zastřeleni, z žen se staly Sabaje, otrokyně, prodávané či dávané jako dárky mezi muži ISIS. Hlavní hrdince se podařilo utéct a zaklepat na dveře rodině v ISIS, která ji ale pomohla dostat se do Kurdistánu, za což posléze zaplatil syn této rodiny.
Edit: Jezídové jsou náboženstvím bez posvátné knihy, věřící v reinkarnaci, anděle, a to byl důvod, proč je ISIS chtěl vyhladit
Třináctý byl kat / autor: Stanislav Motl
Jde o rozhovory s lidmi odsouzenými za vraždu. Rozhovory dělal Stanislav Motl v letech 1990-1991 a je zajímavé vidět, jak se měnilo vězenství a jak se třeba odsouzený vrah mohl volně pohybovat po věznici, i si třeba jít otevřít dveře a dojít na vrátnici pro návštěvu. Rozhovory jsou to hluboké, a hlavně odhalující třeba i to, jak může člověk, který zabil v afektu, ale nevraždil, a přesto byl odsouzený za vraždu, ve vězení přežít a nezešílet atd., atd. Vhledů je tam spousta.
Poklesky maloměsta / autor: Ken Jaworowski
Tady jde o příběhy pár lidí z maloměsta kdesi v Pensylvánii (USA) se mohly stejně tak dobře stát třeba v Trutnově. Výborně napsané, plné vhledu, bez příkras a přesto, anebo právě proto, krásné.