Jednoho krásného dne jsem se probudila a zjistila jsem, že …
… že nemusíme chránit nic, co prý není poškozeno.
(A tak si zrušíme v jedné zemi zaoceánské věci, které se nehodí do krámu ochraně životního prostředí. V ČR tomu směle přizvukujem.)
… že děkujeme nadaci Ženy pro ženy (přelož do AJ), co dopomáhá chudým dětem zaplatit obědy ve školách.
(Přičemž zřizovatel této nadace nerozdává ze svého, ale jednoduše přerozděluje získané finance od státu. A po cestě směrem k potřebným se jich pár samože někde vytrousí.)
… že něco jako Nová hedvábná stezka se formuje už delší dobu Africe, ovšem oficiálně se nejedná o kolonizaci Čínou, ale o “rovnocenné” partnerství spočívající v investování výměnou za vliv. (Kam spadají slavobrány budované paní Pasti Dluhovoučkové?)
… že jestli chci být zdráva a předejít kardiovaskulárním problémům stačí chodit do schodů (a díky tomu ušetřím státu nemalé peníze). Jak jednoduché!
A co dalšího jsem vykoumala???
Že jsem neusnula.
Že tohle žiju.
A že z toho Kocourkova cesta ven nevede.
Autor: Bohunka