Nikdy jsem si nemyslela, že má doposud nejvrcholnější kariéra půjde dělat takto:
Z totálně obyčejného křesla, na němž většinu dne sedím,
a na klíně mi spočívá notebook, kde dělám vše.
Že už je pro mě poměrně nerealizovatelný problém dojet do kanceláře.
Proč?
Inu nejenom, že s prací je toho více, ale se synem (a trošku i s dcerou)
je toho x-násobně více.
Syn se neustále dožaduje pozornosti se vším, co se týče obslužnosti, tedy je to neustálá péče,kdy my s manželem z domova pracujeme takřka neustále, ale práci prokládáme
další prací – a sice péčí o syna.
A s dcerou, když se vrátí ze školy se snažím trochu připravovat na CERMAT testy.
Když si vybavím, jak ještě před 3 lety jsem musela a mohla být v kanceláři každý pracovní den, anebo dobu třeba před 10lety, kdy syn ještě zvládl být na ZŠ celý vyučovací den, a dokonce si sám dokázal vyndat krabičku se snídaní, tak musím konstatovat, že objemově nám práce v sekci „péče“ narostla o takových 150% a my přitom stárneme.
A proto jsem každodenně vděčná, že už za prací nikam nemusím jezdit, a mohu si pracovat, byť hodně a témě neustále, z ošoupaného IKEA křesílka.
Přináší to kupu výhod, například oblékání se do pracovního:)
Chcete více zajímavého čtiva?
? Další texty najdete na našem blogu:
Blog BOHUNAZDENA.cz: https://bohunazdena.cz/blog/