Dcera nikdy nebyla v nouzi, nikdy jsem s ní nemluvila o tom, že by šla na brigádu.
(Nějak cíleně chci, aby měla ten luxus nepracovat pro peníze, když jí teprve bylo 15).
No, a dneska v kavárně, sama se zvedla od stolu a začala pomáhat, pak se s kavárnicí Petrou domluvila, že přijde pomáhat na celou sobotu.
Proč?
Prostě proto, že tím pomáhá.
Nebylo za tím nic, žádný tlak peněz, ty za tu pomoc ani nechce.
A když jsem jí řekla:
“Tý jo, tak ty máš brigádu”
Tak mě okřikla:
“Mami, tohle není žádná brigáda, to si uvědom přece”
Já na to: “Jak to?”
Ona: “To jsi tak natvrdlá? Přece jde o pomoc, výpomoc, prostě pomáhám”
A pak v autě povídala o provozu, jakou polívku by chtěla dát do denní nabídky, jaké poháry by se ještě daly dělat a jestli by se tam polívka hodila či spíše ne, a hlavně, aby tam bylo i něco vegetariánského a veganského atd.
No, a proč to píšu?
Leckdo, kdo mě zná, tak mohl nabýt dojmu, že Kačenku rozmazluju, ale já ji jen dávám to, co potřebuje, pochopení, lásku a, a za to jsem vděčná, materiální dostatek.
No, a ona se takto klube a objevuje, tedy je ochotná chodit v sobotu jen tak do práce.
Ne, z důvodu peněz, či mého tlaku, ale sama od sebe.
Má to význam, ty bytosti, které nám byly seslány do péče, chápat a opatrovat
Nikdy nikdo se pochopením nerozmazlil, naopak pochopení potřeb dítěte znamená nevytváření traumat, dítko se má kam do bezpečí, přijetí a pochopení vracet, a to mu dává sílu třeba jen tak pomáhat.