Léta mám vyzkoušeno, že nejlepší je se do něj ponořit, ale nerozpustit se v něm, jen ho pozorovat, vnímat, cítit.
Má svůj počátek, vrchol, a vždy i konec.
Prostě přijde a za nějakou dobu je z něj zase něco jiného.
Nemá cenu se mu vzpírat, namlouvat si, že není