Už žádné střelby do lidí stojící ve frontě na humanitární pomoc.
V posledních dnech jedu na minuty pracovně hrozně vytíženě, teď se ke mně dostalo video, že GAZA, doprčic, už snad konečně, příměří….Nemůžu tomu uvěřit, defacto každý den jsem si přála, ať už to utrpení skončí a ono možná skončí, každý den jsem se na to dívala, ufff.
Hodně nových vrásek mi to přineslo, hodně bolesti, co se týče lidí, postojů lidí k tomu, lhostejnosti.
Normálně nebrečím, teď ale jo, jako želva
Existence je mi svědkem, že jsem k tomu utrpení nebyla lhostejná a stálo mě to nejednu noc, byla jsem stavěna do nelehkých tyráží – z rozpočtu vybrat rodiny, kterým pomohu a rodiny, které musím hodit přes palubu.
Ufff, byly náznaky příměří, ale neodvažovala jsem se k tomu upnout.
Sakra, tolik dětí, Tel Avív obrovské protesty proti genocidě a odpírání humanitární pomoci.
Protesty liberální části Izraele s fotkami dětí, co během toho rodičům byli válkou odebrány, nekonečné utrpení.
Porušování jakýchkoliv mezinárodních pravidel.