Asi mezi námi není nikdo, kdo by neslyšel onu přeslavnou větu: „Jsi ty vůbec normální?“ 

Jenže… má ten, kdo to vyslovil, nějaké měřítko, nebo usuzuje dle vlastní představy?

Jaká kritéria poukazují na fakt, zda spadáme do jedné, druhé či třetí skupiny?

Je normalita hřích?

Musíme se za své blbství opravdu stydět?

A jak jsou na tom géniové… chápe je okolí?