Tohle je zpověď.

Asi podle fotky poznáš, že ne úplně veselá.

Takže co s tim?
Pokud nechceš být zasažen, dál raději nečti!

Několikrát v životě jsem se styděla za to, co mám…

Styděla jsem se za to, že mám v podstatě vše, co potřebuju.

Třeba proto jsem nedávno přesvědčila rodinu, abysme u nás ubytovali dvě osoby, co neměli na jídlo, natož na bydlení. Vlastně mi vadilo, že mám třeba 10 zubních past a třikrát tejdnějahody, zatimco oni ani neví, jak okrájet kedlubnu. A ani neznaj její chuť.., Stravovali se rohlíkama a vším, co šlo sporcovat rovnou v krámu.

Teď se stydím zase…

Stydím se za to, že odsuzujeme z nevědomosti, že nechceme jet v módu VVS (=vědět-vidět-slyšet), neb by to pro nás bylo příliš bolestivé. 😥😢😢

A tak se bráníme pohledu na pravdu a zatímco k těm úspěšným a bohatým vzhlížíme a v hlavě nám běží hloupá obdivná myšlenka: “Kéž bych to byl já!”, tak ty trošku jiné, na nás možná komplikované, přehlížíme a spoleháme se na formulku: “Tak v poho, hlavně že to nejsem já!”

A mě se to nelíbí!

Nelíbí se mi to přehlížení!

Proto TAHLE fotka.

Proto TAHLE zpověď.

Pomáhejme si!

Vzájemně.

A buďme soucitní.

♥️

Přemýšlel jsi někdy nad tím, za co se stydíš ty?

Bohuna

Sdílet

Facebook
LinkedIn
WhatsApp