Co dělám, když jsem nemocná?

Aneb zamyšlení nad hodnotami lidstva

Ležim.

Ani číst mě neba a tak jedu filmy. Mám za sebou pár dokumentů. 

Romanťák to nespraví. 

Podle mě koukat na film, kde jsou všichni zamilovaný, krásný a tak nějak je všechno jako z pohádky, když ti neni dobře, asi neuleví. Spíš to naštve. 

Tak jsem shlídla jednu šílenost. Šílenost o panu Kopfkinglovi a točící se kolem něj.

Viděla jsem už po několikáté a furt síla.

Od začátku do konce. 

Honba za lepší společností.

Čistější krev.

Nebeské vysvobození pro všechny.

A tak se podléhá.

Nekriticky podléhá.

Skutečnost se vykládá dle vlastních pravidel a je jedno, kdo padne. 

Vlastní rodinu nevyjímaje… 

On vlastně nikdy nepochybuje.

Ten domnělý pocit vlastní jedinečnosti.

Bezohlednost…

I autor tohohle dílka měl trošku problém. S ukotvením… A tak to promítal. Promítal různě.

Pokud nebudem mít hodnoty, podlehnem. 

Podlehnem snadno. 

Podlehnem hladce.

I dnes.

Pokud jste neviděli film Spalovač mrtvol s Rudolfem Hrušínským v hlavní roli, doporučuji. Není to pro žádné bábovky, ale kdo má krapte odvahy, tak to dá.

Zdraví Vaše Bohuna

Sdílet

Facebook
LinkedIn
WhatsApp