Tohle jsou OBYČEJNÍ LIDÉ.

Je vlastně jedno, jak se jmenujou, jedno kde bydlí, jedno co dělají.

Může to bejt kdokoliv z nás.

Klasická střední třída, postarší pár toužící po dítěti, po rodině, co už teď má napnutej rozpočet a rodinu by horko-těžko uživil.

Jenže jednoho dne se stane něco, co onu ženu dostane do komatu. Vypadá to na trvalý stav, jen ležet, nic nevnímat a čekat, až “to” přijde…

Taková víc jak nepříjemná realita.

V tom na scénu přichází pomoc. Snese se jako modré z nebe a ten chlap se chytí, neb to vypadá lákavě, ale hlavně: přinese to jeho ženě vysvobození z tohohle života-neživota. Nejmodernější technologie využívající cloud. Program. A tak po onom řešení skočí, aniž by věděl dost podstatných a věcných záležitostí….

Hlavně že ona bude zase normálně žít! 

Sice to stojí raketku, ale to nějak zvládneme. 

A vrátíme jí do života!

Ta žena tedy začne opět normálně žít, ovšem časem dochází k zádrhelům…

VSUVKA:

Představte si to asi takhle…

Mám iPhone. Dal jsem za něj balík, ale ok, chtěl jsem ho. Smířím se s tím. Mezitím, co mi slouží, vyjde pár nových řad. Musím aktualizovat. A pak přijde info, že vaše verze už nebude podporována. Můj iPhone je teď k ničemu. Musím koupit nový a za ten samože excelentně připlatím.

A tak je to i s tím novým softwarem, díky němuž ona funguje. Jen ten software stál před tím raketku, a teď stojí ty raketky dvě, možná i tři. Tvoje verze teď neni podporována, žiješ jen díky tomu, že jsou skrz tebe vysílány reklamy… A ty o tom nevíš. Jseš jen papoušek, jejich nositel, bez jakéhokoliv možnosti něco ovlivnit. Můžou tě kdykoliv vypnout. Tvůj software žije jen díky tomu, což značně znepříjemňuje život. Pokud však nepřejdeš na verzi vyšší, a zase vyšší, a zase… furt dokola. 

Mám tyhle typy filmů ráda, neb z nich vzejde dost věcí k zamyšlení.

Jaká je cena za život?

Co všechno jsem ochoten udělat?

Co oželet?

Čím se formovat?

Co ovlivňovat?

A přes co přejít?

…………………………..

Popisuju jeden díl z netflixový série BLACK MIRROR.

Když jsem před pár lety skoukla první kousek, co se jmenoval Národní hymna, byla jsem nadšena. Vlastně nadšená je blbý přirovnání… Spíš překvapená tímhle zpravováním, stylem. Možná i zhnusena extrémem, co vychází ze současnosti, jen ho zasunuje do jiných rovin. 

Takovej futuristickeh tunning, kdy vezmete realitu a natavíte na ní pravděpodobnost.

Možnou realitu.

Va-ru-jí-cí.

Vše je uvěřitelné, neb stejně už je nakročíno.

Jen se nezastavíme a pojedem.

Můj muž tohle nedává…

Zvládnul jen dva díly, ale já si myslím, že je to fakt dost dobrej počin.

Taková pravdivá odeza doby.

Doporučuje Vaše Bohuna

Sdílet

Facebook
LinkedIn
WhatsApp